Tomíček: o novinkách v mužském týmu, trenérském štábu, …

V roli hlavního trenéra klubu Tábor Foxes vystupuje Petr Tomíček od října 2020. Ve vůbec prvním rozhovoru na našich webových stránkách se dozvíte řadu informací o mužském týmu Foxes.

Od kdy jsi hlavním trenérem Tábor Foxes?

Nabídku od představenstva jsem obdržel na podzim loňského roku a po týdenním zvážení jsem na ni kývnul.

Jaké jsi měl pocity při jmenování?

Byl jsem moc rád, že jsem mohl být nadále součástí Foxes, ale od tohoto okamžiku si uvědomuji zodpovědnost, kterou nyní za tým a jeho výsledky mám.

Jak ses k trénování (či chuti trénovat) vůbec dostal?

Nějak přirozeně to vyústilo, že se z hráče stane trenér. O fotbal jsem se zajímal i ve svém volném čase v průběhu aktivního hraní, a nějak jsem mu propadl. Z pohledu trenéra je americký fotbal fantastický, můžu ovlivnit prakticky každý aspekt hry, což se mi velmi líbí.

Od tohoto roku jsi držitelem oficiální trenérské licence, gratulujeme, chystáš se i nadále vzdělávat?

Děkuji. Určitě se budu já, ale i ostatní členové trenérského štábu, nadále vzdělávat. Všichni jsme si uvnitř klubu vědomi, jak důležité je se dlouhodobě vzdělávat a držet tak krok s ostatními. Tímto bych chtěl poděkovat klubu Prague Lions, kteří uspořádali „virtuální kliniku“ Coaches Development Program pro vzdělávání trenérů. Dále pak vedení klubu, které pro nás trenéry nakoupilo již řadu „klinik“, kde přednáší američtí trenéři z high school, univerzit či samotné NFL. Fotbal se vyvíjí neuvěřitelně rychle a vzdělávání je jediná možnost jak být na vše vždy připravený.

Na trénování týmu ovšem nejsi sám, kdo jsou tvoji asistenti?

Společně se mnou složili zkoušku i Dominik Skopec, Šimon Kropík a Oldřich Tůma. Dominik je v podstatě takový obranný koordinátor. Šimon s Oldřichem zase pomáhají s tréninky a schématy útočné hry. Doufám, že v budoucnu náš trenérský štáb bude rozšiřován hráči končícími jejich aktivní kariéry.

V týmu je řada nových tváří, jak bys je prozatím zhodnotil?

Jsem neskutečně nadšený z toho kolik lidí jsme loni i letos přilákali, v závislosti na nemožnosti pořádat nábory či otevřené tréninky. Na každém z nováčků je vidět, že ho fotbal baví, snaží se chodit na každý trénink a neuvěřitelně se zlepšují, nic víc si trenér ani nemůže přát. Samozřejmě je řada věcí, které se naučí pouze při hře a očekávám, že se toho hodně v závislosti na nervozitě a nezkušenosti v zápase nepovede, ale v rámci tréninků jsem s nováčky velice spokojený. Dále jsem velmi vděčný za hráče, které vedení přivedlo na hostování z budějovických Hellboys, kteří do týmu přinesli cenné zkušenosti.

Jaké cíle jsi stanovil pro letošní ročník?

Jako primární cíl pro letošní sezónu jsem si stanovil rozehrání a předání zkušeností nováčkům, jak těm úplným, tak těm co za sebou mají pouze jednu sezónu nebo pár zápasů. Stmelení kolektivu a příprava na sezónu příští. Díky pandemii a losu budeme hrát s papírově lepšími soupeři z vyšších lig, ale věřím, že po každém zápase budeme moci odejít do šaten s hlavou nahoře a žádnému soupeři nedáme nic zadarmo.

Na závěr tohoto rozhovoru bychom chtěli zjistit jaký je tvůj nejemotivnější fotbalový zážitek?

Můj nejemotivnější zážitek je z mého posledního zápasu v první sezóně, kde se nám v obraně dařilo hrnout soupeře po hřišti zpět do jeho endzóny. Fyzicky už nikdo nemohl, ale vidět diváky a spoluhráče u outové čáry, jak vás ženou dopředu, tak v sobě tu sílu na další kolo najdete. Zápas jsme těsně prohráli ale ten moment si budu na vždy pamatovat.